MHD v Moskvě

Moskva - hlavní město Ruské federace - je v očích mnoha z nás stále symbolem země, odkud dlouhá léta přicházela rozhodnutí, ovlivňující tvář naší země. Dnes se o ní dozvídáme v nepříliš lichotivých souvislostech s mafií, násilnostmi, válkou v Čečensku. Jaká je však doopravdy ? Tato otázka stála - spolu s blížícím se oboustranným zavedením vízové povinnosti - u zrodu tohoto článku. Už to, že jej čtete je důkazem, že jeho autor nebyl zavražděn ani oloupen, jak mu mnozí škodolibě prorokovali. Moskva je dnes žijícím evropským velkoměstem, samozřejmě v ruském podání, ale přesto přitažlivá a zajímavá. Podívejme se tedy, jak vypadá městská doprava v této třináctimilionové metropoli.

Základem dopravy je metro, jehož první trasa byla otevřena v roce 1935. To je skutečnou chloubou Moskvy - a plným právem. Denně od 5. hodiny do půlnoci vyjíždí sedmivozové soupravy na třináct linek podzemní dráhy. Interval není nikdy delší než dvě minuty a na nejzatíženějších linkách dosahuje čtyřiceti sekund. Jeho udržení vyžaduje od strojvedoucích jistou bezohlednost; není vzácností, že dveře se uzavřou ve chvíli, kdy cestující ještě čile nastupují. Nikdo se však nerozčiluje; vždyť než dorazíte z okraje doprostřed nástupiště, je tu další souprava. Blankytně modré vozy metra jsou v podstatě shodné s těmi které známe z Prahy, tam ale jezdí jen v soupravách po pěti. Všude v metru je spousta dozorčích stanovišť u eskalátorů i přímo na nástupištích, kde typické "bábušky" v červených čepicích sledují tisícihlavé proudy cestujících. Kvůli obavám z teroristických útoků je v metru všudypřítomná policie, a cestující jsou stále nabádáni, aby věnovali pozornost svým zavazadlům, a zapomenuté - vlastní i cizí - ihned ohlásili. Pokud si tedy v metru něco zapomenete, jistě se se svým zavazadlem opět shledáte, ovšem i s účtem za přerušení provozu a nasazení protiteroristické jednotky a pyrotechniků. Obdobné opatření platí i v povrchové MHD a ve veřejných budovách obecně. Kdo však někdy navštívil Paříž nebo Londýn, jistě potvrdí, že nejde jen o moskevskou specialitu.

Vyjdeme-li z podzemních prostor na povrch, překvapí nás značná intenzita silničního provozu. Tisíce automobilů se ženou po osmiproudých prospektech, přičemž vše funguje jaksi "po italsku" - červená není až tak úplně červená, maximální rychlost se neuplatňuje a počet jízdních pruhů se plynule mění podle vůle řidičů, občas někdo použije i chodník. Nehody jsou ale vcelku vzácné, všichni se na silnici nějak vejdou - rezavý žigulík, luxusní Mercedes "S" i houkající požárnický ZIL, dunivě se probíjející směrem vpřed. A do tohoto mumraje se denně vydávají i řidiči tramvají, trolejbusů a autobusů.

Historie tramvajové dopravy v Moskvě sahá až do roku 1872, kdy byla otevřena první trasa "koňky". O pět let později se objevily první parní tramvaje, elektřina začala přebírat žezlo v roce 1899. Dnes je v provozu na necelých 500 km kolejí téměř 50 linek vypravovaných z pěti vozoven. Vozový park čítá přes 1200 vozů. Tramvajové tratě vedou převážně bočními ulicemi nebo po stranách hlavních tříd, aby nebránily silničnímu provozu. Při projížďce tramvají tak lze spatřit mnoho romantických dvorků, továrniček a jiných zákoutí staré Moskvy.

Trolejbus ZIU - 9 je nejrozšířenějším typem trolejbusu nejen v Moskvě, ale i v bývalém SSSR. Můžeme se s ním setkat rovněž v Polsku, Bulharsku, Maďarsku, ale také v řeckých Athénách. Ačkoliv není znám přesný počet vyrobených vozů - výroba pokračuje dodnes - všeobecně je považován za nejpočetnější typ trolejbusu na světě (březen 2000).

Trolejbusy byly v Moskvě zavedeny v roce 1933 a do dnešních dnů se rozrostly v největší trolejbusový systém na světě. Na trolejbusové vedení narazíte téměř v každé ulici. Pro provoz na téměř 100 linkách je k dispozici asi 1900 trolejbusů. Téměř žádné údaje nejsou k dispozici o autobusech; počet linek lze zhruba odhadnout na nejméně 200 a počet vozů na 2500. Autobusových garáží je pravděpodobně 13.

Zajímavým doplňkem MHD, typickým pro státy bývalého SSSR, jsou linková taxi. Nespočitatelné množství mikrobusů na nezjistitelném počtu linek Vám zastaví téměř kdekoliv, na pouhé mávnutí ruky. Jízdné je jen o málo vyšší než v klasické městské dopravě, která tak má vážného konkurenta. Dojem z této dopravy je dosti chaotický - neexistují žádné jízdní řády, zastávky, či snad přehledy linek - místní prostě vědí, kdy, co a kam pojede, a cizinec jen bezmocně hledí. Naproti tomu jsou zastávky "klasické" MHD vcelku dobře vyznačeny a jízdní řád je samozřejmostí. Existují i mapy s vyznačením linek MHD, ale při tak velkém rozsahu dopravy a častých změnách se těžko dá mluvit o aktuálnosti.

Technický stav všech vozidel odpovídá ekonomickým možnostem Ruska, rozhodně ale nelze mluvit o zanedbávání nebo lajdáctví, jak je tomu běžně třeba na Balkáně. Promáčknuté nebo rezavé oplechování není příliš na závadu, důležitá je spolehlivost a bezpečnost, a na to se dbá především.

O tom, že moskevští dopraváci mají ke své práci hluboký vztah, svědčí i velmi pěkné muzeum MHD, umístěné v tramvajové vozovně č. 2. Pečlivě renovované vozy a zajímavá expozice dokumentů, modelů a fotografií spolu se srdečným přijetím zanechají dobrý dojem v každém návštěvníkovi města, které se při pohledu z ostankinské televizní věže rozlévá od obzoru k obzoru. Z města, které nám kdysi bylo až příliš blízké, a dnes je - snad trochu neprávem - stranou našeho zájmu.

Městská hromadná doprava v Moskvě

Text a foto Robert Janků