MHD - Ostravské trolejbusy rodiny TROLLINO

Vstupem do nového tisíciletí přistoupil Dopravní podnik Ostrava (DPO) k modernizaci svého vozového parku autobusů městské hromadné dopravy. Hlavním dodavatelem autobusů byla, a v řadě dopravních podniků stále je, Karosa Vysoké Mýto. Zástupce DPO však zaujala společnost z polského Bolechowa, Solaris Bus & Coach (původně Neoplan Polska) s nízkopodlažními autobusy řady Solaris Urbino. Tyto autobusy se vyrábějí ve třech délkách karoserie, a sice 10, 12, 15 metrů a v kloubové 18metrové verzi. První autobus značky Urbino se v Ostravě objevil v roce 2000 a v průběhu roku vykonal řadu zkoušek nutných ke schválení provozu na pozemních komunikacích v ČR.

DPO se také stal výhradním dovozcem nízkopodlažních autobusů Solaris Urbino pro Českou republiku. Po dobrých zkušenostech s autobusy Urbino a trakční výzbrojí Cegelec u modernizovaných ostravských tramvají, se zrodila myšlenka spojení těchto dílů v jeden celek - nový trolejbus. Toto řešení je výhodné zejména z hlediska jednotnosti náhradních dílů a není ve střední Evropě neznámé. Jako příklad lze uvést spojení trolejbusů 21Tr s autobusy 21Ab nebo starší projekty 11Tr – ŠM 11 a 17Tr – B 831, které se však nedočkaly většího rozšíření. Společným jednáním zástupců firem DPO, Solaris, Cegelec a ČKD Pragoimex se završila myšlenka unifikované řady moderních nízkopodlažních silničních vozidel pro MHD.

Solaris dodává do Ostravy kompletně vybavenou samonosnou karoserii z nerezových profilů a nerezového plechu. Cegelec vyrábí stejnosměrnou elektrickou výzbroj TV Progress nebo asynchronní TV EuroPulse.

První Trollino 15AC ev. č. 3601 projíždí kolem sídliště Fifejdy (18. září 2003)

Trakční motory pro pohon trolejbusů se vyrábí v Ústředních dílnách DPO v Ostravě-Martinově. Pro první vozy byly vyvinuty a vyrobeny sestaveny čtyřpólové uzavřené asynchronní motory TAM 1009C podle konstrukční a výrobní dokumentace ČKD Pragoimex. V roce 2004 byl zrealizován vývoj šestipólových uzavřených motorů šestipólové motory TAM 1050C6 a TAM 1056C6. Celý vývoj těchto motorů byl inspirován myšlenkou dodávat pohon trolejbusů bez převodové skříně. Celková montáž elektrické výzbroje do karoserie a oživování trolejbusů se provádí v trolejbusové vozovně v Moravské Ostravě.

Trolejbusy Trollino nekompletuje pouze DPO s výzbrojí Cegelec, ale také další podniky v zahraniční. Polský PNTKM Trobus Gdynia "vyrobil" v letech 2001 a 2002 Trollino 12T se stejnosměrnou elektrickou výzbrojí Woltan Łódź. Tyto trolejbusy jezdí pouze v pěti kusech, čtyři v Gdyni a jeden v Tychách. Poněkud úspěšnější "výrobce" Trollin je od roku 2001 Ganz-Transelektro Budapest. Trolejbusy kompletuje ve dvou provedeních délky karoserie 12T a 18T s asynchronní trakční výzbrojí. Trolejbusy od Ganzu jezdí v Landskroně (3 ks 12T), Talinnu (10 ks 12T a 5 ks 18T), Rize (2 ks 18T), ale prozatím největší dodávka trolejbusů směřovala do Říma (30 ks 18T). V další části našeho článku se podíváme blíže na jednotlivé typy trolejbusů řady Trollino z Ostravy.

Trollino 12DC a 12AC

První "český" trolejbus řady Trollino byl vyroben pro Městský dopravní podnik Opava k výročí 50 let trolejbusové dopravy v Opavě, ale ještě na výstavě Czech Raildays 2002 byl vystaven pod továrním evidenčním číslem X1.

Trollino 12AC určené pro polské město Tychy zavítalo během zkušebních jízd
na smyčku k bývalému dolu Heřmanice (27. března 2004)

Trolejbus pod označením Trollino 12DC je vybaven tradiční stejnosměrnou trakční výzbrojí TV Progress s pulzní regulací pomocí IGBT tranzistorů, která již byla použita u modernizovaných tramvají typu T3R.P. Pohon trolejbusu zajišťuje stejnosměrný motor DK 210 firmy Elmor Gdańsk o výkonu 110 kW. Úspěšný zkušební provoz byl završen schválením trolejbusu typu Trollino 12DC Drážním úřadem dne 18. prosince 2002.

Druhý vyrobený dvanáctimetrový trolejbus je již vybaven moderní asynchronní výzbrojí TV EuroPulse. Trolejbusy s asynchronní výzbrojí jsou označeny řadou Trollino 12AC. Pohon vozu je realizován asynchronním motorem TAM 1009C s kotvou nakrátko o výkonu 175 kW. Pro dobíjení baterie, napájení sítě 24 V, pohon kompresoru a servořízení napájené ze sítě 3 x 400 V / 50 Hz slouží statický měnič řady SMTK. Trolejbus typu Trollino 12AC schválil Drážní úřad 2. dubna 2003.

Ostrava se již může pyšnit celkem pěti novými trolejbusy Trollino 12AC. Druhé české město, v němž můžeme potkat dvanáctimetrová Trollina, je sousední Opava. Stejnosměrnou verzi doplnily další čtyři trolejbusy, tentokráte již s moderním asynchronním pohonem. Kromě zakázek pro Opavu byla v ostravských ulicích k vidění také dvě netradiční Trollina s výrobním označením Y1 a Y2, která byla vyrobena pro polská města Gdynia a Tychy.

Trolejbusy 12AC se prezentovaly na několika předváděcích akcích nejen v ČR. V dubnu roku 2003 bylo první Trollino 12AC ev. č. 3701 převezeno do Českých Budějovic, kde začala předváděcí akce pro tuzemské dopravní podniky. Posléze Trollino zavítalo do Plzně, Teplic, Chomutova a svou pouť zakončilo ve městě perníku, Pardubicích.

Trollino 15AC ev. č. 3602 s pneumaticky ovládanými sběrači Lekov
jede na lince č. 102 do Mariánských Hor (12. dubna 2004)

Nutno podotknout, že Trollino české dopravní podniky zaujalo a udělalo si dobré jméno. Další Trollina se představovala i při odborných konferencích v zahraničí, zejména ve Švýcarsku.

Trollino 15AC

Kloubové trolejbusy typu 15Tr ze Škody Ostrov, jejichž sériová výroba započala roku 1988, procházejí u většiny provozovatelů modernizací na typ 15TrM. Nejsložitější částí je kloubové spojení, které je současně zdrojem nejrůznějších technických potíží. Možnou náhradou těchto starších trolejbusů a zejména odstranění kloubu představují 100 % nízkopodlažní třínápravové trolejbusy Trollino 15AC s úctyhodnou délkou téměř 15 metrů, přičemž kapacita přepravených cestujících je srovnatelná s kapacitou článkového vozidla. Trollino 15AC je postaveno na karoserii autobusu Urbino II. generace, a oproti menší dvanáctimetrové verzi je opatřeno ručně ovládanou plošinou umožňující jednodušší nájezd invalidního vozíku. Určitou nevýhodou oproti kloubovému provedení je průjezd zatáček o malém poloměru. Kloubová verze Trollina má vnější průměr zatáčení 23,2 metrů, ale třínápravový vůz má tuto hodnotu o 1,8 metru větší, což může činit problémy při vjíždění do úzkých ulic.

V lednu roku 2003 byla do Ostravy dovezena karoserie a následně zabudována elektrická výzbroj s trakčním motorem TAM 1009C. V březnu vykonal trolejbus v ostravských ulicích zkušební provoz bez cestujících s umělou zátěží. Poté následoval zkušební provoz s cestujícími. Celý schvalovací proces byl završen vydáním průkazu způsobilosti 14. května 2003. První prezentace trolejbusu Trollino 15AC byla uskutečněna 15. května 2003 v areálu vozovny trolejbusů. Od výroby první "patnáctky" již uplynul více než rok a DPO vlastní další dva trolejbusy Trollino 15AC, ale již s šestipólovými motory TAM 1050C6.

Klimatizované Trollino W1 pro Vilnius odjíždí ze smyčky Michálkovice,
jejíž dominantou je těžní věž dolu Michal (3. října 2004)

Nejdelší “nekloubový” trolejbus zaujal řadu dopravních podniků a jistě si najde své místo v trolejbusových provozech nejen v ČR. Jako první projevil zájem na dodávku patnáctimetrových trolejbusů na obnovu svého vozového parku dopravní podnik hlavního města Litvy - Vilnius. Prototyp nejdelšího trolejbusu proto opustil v lednu roku 2004 ostravskou vozovnu trolejbusů na silničním tahači a zamířil na dalekou cestu do Litvy, kde posloužil jako předváděcí vůz ve Vilniusu, Kaunasu a lotyšské Rize. Ve Vilniusu si trolejbus oblíbili a proto se koncem září v ulicích Ostravy objevilo nové červeno-krémové Trollino 15AC s výrobním označením W1. Tento vůz je oproti svým předchůdcům jako první vybaven klimatizační jednotkou Konvekta KL60T, což je důvod jeho poněkud odlišného vzhledu oproti sériovým vozům. O víkendu 2. a 3. října absolvoval zkušební jízdy. V pondělí 4. října byl trolejbus naložen a odeslán do Vilniusu, kde proběhlo slavnostní představení prvního vozu. Celá série pro město Vilnius obsahuje 45 vozů Trollino 15AC, koncem roku 2004 byl předán trolejbus s označením W15.

Trollino 18AC

Nejdelším zástupcem trolejbusů rodiny Trollino jsou kloubové trolejbusy s délkou karoserie 18 metrů. Tyto Trollina kompletoval pouze maďarský Ganz. Další společnost, která nabízí kloubové vozy je DPO. V říjnu byl z Polska dopraven první vůz typu 18AC, ale po krátké době byl opět přepraven na předváděcí akci do Švýcarska.

První vůz 18AC s výrobním označením WTR1 pro švýcarské město Winterthur bude pohánět šestipólový trakční motor TAM 1056C6L o výkonu 250 kW. Jako nouzový pohon je v zadní části trolejbusu, tzv. „věži“ instalován dieselagregát Kirsch o výkonu 100 kW.

Kloubové Trollino WTR1 ev. č. 171 pro město Winterthur zastavilo
na zastávce Gymnázium při zkouškách švýcarského Drážního úřadu
(7. února 2005)

Další kloubový vůz je určen také do Švýcarska, do města La Chaux-de-Fonds. Trolejbus označený jako L1 bude vybaven dvěma trakčními motory TAM 1050C6L o výkonu 175 kW s možností náhradního pohonu vozu z baterie. Zajímavostí nejen kloubových trolejbusů pro město La Chaux-de-Fonds je poněkud odlišný interiér, podle požadavků zákazníka byla typická „věž“ nahrazena dalšími sedadly pro cestující. Díky tomu budou baterie pro nouzový pojezd vozu, trakční a statický měnič umístěny na střeše.

Prozatím se předpokládá výroba 10 vozů pro Winterthur a 4 vozů pro La Chaux-de-Fonds. Na letošní rok je plánována výroba kloubového trolejbusu pro DPO, který bude sloužit jako předváděcí vůz, ale samozřejmě bude k vidění také v běžném provozu ostravské MHD.

Výhled do budoucna

DPO bude v budoucnu obnovovat vozový park pravděpodobně pouze "svými" trolejbusy typu Trollino s asynchronní výzbrojí, protože montáž stejnosměrné výzbroje se již neprovádí. Během výroby trolejbusů se dospělo k úpravám, které mají zlepšit celkové vlastnosti vozu. V mechanické části je to například použití nápravy se stejným převodovým poměrem jako u autobusů (6,20), v elektrické zase montáž nových šestipólových asynchronních trakčních motorů. Dle přání a finančních představ zákazníka je trolejbus možno dále vybavit např. poloautomatickou trolejbusovou sběrací soustavou TSS Lekov doplněnou sběracími tyčemi a botkami ESKO, klimatizací, nouzovým pojezdem z baterií nebo spalovacím motorem.

Ostravské trolejbusy rodiny TROLLINO

Text a foto Pavel Větříšek