TROLEJBUSY ŠKODA/KAROSA 17Tr
V polovině 60. let byl schválen projekt unifikovaného vozidla městské hromadné dopravy, jehož úkolem bylo vytvořit vozidlo autobus/trolejbus, s cílem použít co největší počet shodných dílů a tím ušetřit finanční prostředky z hlediska provozovatele zejména v oblasti údržby. Toto řešení je výhodné zejména z hlediska jednotnosti náhradních dílů mechanických částí vozidel. Prvním výsledkem těchto snah byl trolejbus Škoda T11, který vznikl v polovině 60. let. Trolejbus vznikl zástavbou elektrické výzbroje (totožné s typem 9Tr) do autobusu Karosa ŠM11. Ve Škodě v Ostrově nad Ohří byl vyroben jeden funkční vzorek (1964) a jeden prototyp (1965) trolejbusu T11. V roce 1967 byla vyrobena ověřovací série šesti kusů, které byly dodány po 3 kusech do Plzně a Bratislavy. Tento typ unifikovaného vozidla MHD se ovšem většího rozšíření nedočkal. Hlavními důvody neúspěchu projektu byl jednak útlum rozvoje trolejbusové dopravy a také zjištění, že v konstrukci vozidla je potřeba uvažovat specifika zástavby pohonné jednotky trolejbusu resp. autobusu.
Druhý pokus o tzv. unifikovanou řadu vozidel pro MHD (ÚŘV MHD) proběhl o dvacet let později. V roce 1983 byl Federálním ministerstvem dopravy (FMD) zadán úkol ke zpracování studie ÚŘV MHD. Jednalo se o použití prvků tehdy provozovaných autobusů B 731 z národního podniku Karosa Vysoké Mýto a trolejbusů 14Tr z produkce Škody Ostrov. Výsledkem tohoto projektu se stal trolejbus s označením 17Tr a autobus B 831. Bohužel i tento projekt ztroskotal, tentokrát ovšem šlo o nezájem obou výrobců v projektu pokračovat a proto byl projekt ÚŘV MHD v roce 1989 zastaven.
Řešení unifikovaného vozidla, které se dočkalo sériové výroby v českých podmínkách, bylo vozidlo z produkce Škody Ostrov nad Ohří označované 21Tr a 21Ab. Tento typ nízkopodlažních vozidel byl vyráběn v období 1997-2005. Po ukončení výroby v Ostrově nad Ohří vznikl nový projekt unifikace autobusu a trolejbusu, který opět spojil firmy Škoda a Karosa resp. jejich nástupnické organizace. Jedná se o typ 24Tr – Citibus/Citelis resp. článková verze 25Tr – Citibus/Citelis. Druhým projektem, který má kořeny na území České republiky, je trolejbus typu Trollino, který je unifikován s autobusy řady Solaris Urbino. Výrobcem je sdružení firem Solaris Bus & Coach Sp. z o.o. (kompletně vybavená karoserie), Cegelec a.s. (elektrická výzbroj) a Dopravní podnik Ostrava a.s. (kompletace), viz Ostravské trolejbusy rodiny TROLLINO.
Výroba trolejbusu-autobusu 17Tr/B831 proběhla v letech 1987 až 1990. V tomto období bylo vyrobeno celkem 6 karoserií, z nichž byly tři určeny pro výrobu trolejbusu a tři pro autobus. Podle původního konceptu měly být vyráběny i článkové (Škoda 18Tr) a tříčlánkové (Škoda 19Tr) trolejbusy.
Karoserie nového unifikovaného vozidla se lišila od autobusů firmy Karosa, jejíž konstruktéři se snažili vytvořit nadčasový design a v rámci možností použít také v té době progresivní prvek – plast. Současně byl kladen požadavek na minimální výšku podlahy. Trolejbus s maximální rychlostí 65 km/h poháněl trakční motor o jmenovitém výkonu 120 kW a maximálním krouticím momentu 1 880 Nm. Tato varianta byla určena pro napájecí soustavu 600 V, výrobce rovněž připravoval trolejbus pro napájecí soustavu 750 V. Další technické parametry trolejbusu jsou uvedeny v tabulce.
17Tr - ev. č. 3901Karoserie prototypu trolejbusu 17Tr byla vyrobena ve Škodě Ostrov nad Ohří v roce 1989, ale zástavby elektrické výzbroje se ve Škodě nedočkala. Až roce 1992 odkoupil karoserii Dopravní podnik Ostrava (DPO) a v letech 1993 až 1994 zastavěl do trolejbusu elektrickou výzbroj 14Tr. Po úspěšném vykonání technicko-bezpečnostní zkoušky (TBZ) a zkušebním provozu vydal Drážní úřad 2. září 1996 průkaz způsobilosti vozidla a trolejbus získal ve stavu DPO ev. č. 3901. V roce 2000 byl trolejbus opatřen nátěrem dle ostravského barevného schématu a v rámci opravy byl interiér vybaven čalouněnými sedadly CIEB Kahovec. Současně byla instalována tlačítka ovládání dveří cestujícími a rovněž byla přemístěna boční linková orientace podle vozu ev. č. 3903.
17Tr - ev. č. 3902V roce 1992 firma ČKD Trakce přichází s koncepcí vlastního trolejbusu na bázi vozidla 17Tr. Firma ČKD Trakce použila jako funkční vzorek prototypovou autobusovou karoserii B 831.03, která byla v roce 1993 v autobusových garážích dopravního podniku hl. m. Prahy (DPP) přestavěna na trolejbus s elektrickou výzbrojí TV10 (UT 1M) s pulzní regulací pomocí vypínatelných tyristorů GTO s mikroprocesorovým řízením a rekuperací. Trolejbus byl vybaven dvěma trakčními motory o celkovém výkonu 104 kW a baterií, která umožňovala nouzový pojezd rychlostí 5 km/h. Trolejbus byl testován od roku 1993 v Hradci Králové pod číslem 001, kde se proslavil pod označením „Mrňous“. Vůz v Hradci Králové nebyl nikdy zařazen do pravidelného provozu. Trolejbus byl také zapůjčen na dva měsíce do Brna. Po demontáži výzbroje UT 1M byla karoserie odprodána DPO a koncem ledna 1997 přivezena do Ostravy. Zde byla provedena zástavba výzbroje 14Tr. Jelikož trolejbus neměl po předcházejících zkouškách úplný interiér, byl v Ostravě vybaven čalouněnými sedadly CIEB Kahovec. Vozu byl ponechán jeho červeno-šedý nátěr, ale byl doplněn textem „Trolejbusová doprava přispívá čistšímu prostředí v Ostravě“. Do provozu byl zařazen 12. ledna 1998 pod ev. č. 3902. V závěru roku 2000 byl taktéž opatřen nátěrem dle jednotného barevného schématu. V rámci opravy došlo k přemístění boční linkové orientace podle vozu ev. č. 3903 a instalaci tlačítek ovládání dveří cestujícími.
17Tr - ev. č. 3903Zkušební vzorek vozidla 17Tr byl vyroben v roce 1987 a zkoušky prováděl Ústřední výzkumný ústav Škoda Plzeň, kde byl například podroben zkouškám na dynamickém zkušebním stavu. Jako jediný se dočkal kompletního dokončení a zprovoznění. Tento trolejbus byl v občasném provozu na zkušební trati z Horního Žďáru do Jáchymova, kde sloužil jako funkční vzorek pro zkoušení např. asynchronní výzbroje. Po ukončení zkoušek a demontáže elektrické výzbroje stál několik let v areálu závodu Škoda Ostrov. V roce 1999 byl zakoupen DPO a po zabudování elektrické výzbroje 14Tr byl trolejbus 25. října 2000 zařazen do provozu. V rámci opravy byl opatřen tlačítky ovládání dveří cestujícími. Jako jediný z trolejbusů 17Tr byl ihned po opravě nalakován do jednotného barevného schématu DPO. Na voze je linková orientace umístěna v okně a příslušný boční transparent mezi okny a střechou byl zaslepen.
Všechny tři trolejbusy 17Tr byly v Ostravě vybaveny elektrickou výzbrojí 14Tr se sériovým čtyřpólovým trakčním motorem 6 Al 2943 rN o jmenovitém výkonu 100 kW. Trolejbusy byly osazeny lehkými laminátovými sběrači elektrického proudu Lapour / AVIKO (3901) a ESKO (3902, 3903) a stahováky typu Škoda. Interiér vozu byl vybaven čalouněnými sedadly CIEB Kahovec a tlačítky pro ovládání dveří cestujícími.
B 831Autobusy B 831 nebyly nikdy provozovány v pravidelné dopravě. Jeden vůz je zachován jako exponát Technického muzea Brno. Další dva autobusy měly zcela odlišný konec. Jeden byl použit jako zdroj náhradních dílů pro trolejbusy 17Tr DPO a druhý byl využíván pro zátěžové zkoušky ve Škodě Ostrov.Ukončení provozu trolejbusů 17Tr…Ve čtvrtek 31. května 2007 byl naposledy vypraven do provozu v Ostravě na lince č. 101 (ranní část kurzu 101/407) trolejbus 17Tr ev.č. 3903. Ze stavu DPO byl vyřazen 4. června 2007 a byl převeden do majetku Technického muzea v Brně, kam byl odeslán 11. června 2007. První dva trolejbusy byly odstaveny z provozu již 1. ledna 2006 a vyřazeny 30. června 2006. Trolejbus ev. č. 3901 byl poté prodán do podnikového muzea Škody Plzeň. Pouze vůz ev. č. 3902 zůstal v Ostravě, kde bude zachován ve sbírce historických vozidel DPO.
Tímto byl ukončen provoz trolejbusů Škoda/Karosa 17Tr, které by bez přičinění DPO pravděpodobně ani nezasáhly do pravidelného provozu. I když byly trolejbusy v roce 2006 a 2007 vyřazeny z provozu pro svůj špatný technický stav, myšlenka unifikovaných řad vozidel MHD byla zachována také u moderních vozidel. Důkazem jsou produkty dnešních výrobců například vozidla Škoda/Irisbus 24Tr, 25Tr, Solaris Trollino/Urbino, Man a Neoplan. Novým trendem v unifikaci vozidel MHD, je však spojení obou typů pohonů tedy pomocí elektromotoru a spalovacího motoru, čímž vzniká silniční vozidlo MHD spojující v sobě vlastnosti trolejbusu a autobusu.
Zpracoval Pavel Větříšek a Richard Lužný |
||||||||||||||||||||||||||||
Prameny:[1] Harák, M., Městská doprava: Projekt unifikovaných vozidel 17Tr/B831
[2] 50. let trolejbusů v Ostravě, DPO
|
||||||||||||||||||||||||||||